Manifest rukodělce

Milí rukodělci,

když vytváříte nějakou věc vlastníma rukama, dáváte jí čas, přemýšlíte o ní a vylepšujete ji a nakonec  ji někomu prodáte, darujete dotyčnému kus svého života.

Svůj čas, energii a lásku k řemeslu. To nejlepší, co ve vás je.

Neprodávejte ji za náklady na materiál nebo dokonce pod cenou.

Myslete na svá bolavá záda, ruce, karpály, na bolest v očích.

Na čas, který jste strávili nejen výrobou, ale i přemýšlením, vývojem, vylepšováním, sháněním komponentů.

Museli jste si nakoupit nejen materiál, ale i pomůcky.

Pro již vytvořenou věc jste museli vymyslet, najít a zaplatit vhodné balení, aby se dílo dostalo bezpečně k novému majiteli.

Taky jste ho donesli na poštu nebo jinému přepravci. Svými penězi, časem a nervy ručíte novému majiteli za to, aby se k němu věc dostala včas.

Pokud tohle všechno děláte jako profesi, museli jste si zajistit živnostenské oprávnění, musíte platit svým dodavatelům, platíte za telefony, účetní, web, zdravotní a sociální pojištění, platební bránu, marketing, navíc jezdíte na poštu, a to klidně i s jedním balíčkem.

Čas, který byste jinak strávili něčím příjemnějším, třeba hraní s vlastními dětmi, věnujete různým pochůzkám, úřadům, jednáním, byznys vzdělávání, ale i učení se své profesi.

Také mluvíte se svými zákazníky, mnozí mají zvláštní přání, jiní chtějí objednat to nebo tamto, nevyhovuje jim barva, velikost, přizpůsobujete jim vzhled výrobku.

Nemůžete jet na dovolenou, bojíte se onemocnět a starost vám dělá to, že když děti dostanou rýmu a kašel, nebo nedej bože něco horšího, neuživíte sebe ani je.

A po tomhle všem dostanete otázku, proč je vaše zboží tak drahé. Proč by si měli kupovat věc, kterou v Číně pořídí za desetinu vaší ceny?

Inu, já raději nákupem podpořím “svoje” lidi. Někoho, koho poznám alespoň přes jeho web. S kým si můžu popovídat. Nechci kupovat tam, kde se práce podhodnocuje, kde jsou k práci nuceny dokonce děti. Kde ekologie nic neznamená. Kde jedinec nic neznamená.

Jak to máte vy?

Postavte se za sebe. Jděte do své síly. Nebojte se. Buďte hrdí na to, co umíte, co předáváte. Na to, že zlepšujete život ostatním.

Potom život všech bude lepší. Věřím tomu.

Věříte tomu i vy?

4 Komentáře(ů)

  1. Jitka Slavíková

    To všechno je naprostá pravda, někteří si neumí ocenit svoji práci, ať si říká kdo chce, co chce musí si každý vše nakoupit, vyrobit a vše okolo. Tak se nebojte ocenit svoji práci. Ať se všem daří.

    Odpovìdìt
    • Mirka

      Vytesat do kamene.
      Naprosto souhlasím. Dlouho mi trvalo než jsem se naučila ocenit svoji práci a to nejen krajku. A tak jako já akceptují cenu prodejců jiných, tak odmítám diskuze o tom, že bych mohla dát slevu.
      Nedělala jsem to nikdy, ani v tržnici u Vietnamců. A navíc mě strašně vadí, když slyším dej mi slevu a já si to vezmu. To bych vylítla z kůze. To jsme tak neslusni a hrajeme na to kdo urve větší slevu?

      Odpovìdìt
  2. Jana

    Jj Svatá pravda, mrzí mě, že spousta lidí prodává věci tkz jen ať se mi zaplatí materiál, ale to je špatně. Úplně tím ničí práci těch co to mají na živnost. Já cenu nabídnu a pokud souhlasí tak paráda pokud ne, nikoho nenutím.

    Odpovìdìt
  3. Stanka Čarková

    Přesně jak píšete – OPRAVDU SE NEBÁT OCENIT SVOJI PRÁCI. Já sice na “kšeft” nevyrábím. Jen tak pro sebe abych měla originální dárečky a přáníčka, ale když se mě někdo zeptá za kolik bych prodala, tak odpovídám, zaplatˇmě tolik jako zedníkovi, kterého si pozveš na melouch a rovnou doplním jak dlouho jsem onu věc vyráběla – tady jde spíše o paličkovanou krajku. Opravdu jsem si, když byli kluci malý, tak třeba i po půlhodě psala, jak dlouho u toho sedím, než je obrázek hotov. A když lidi zjistí že ta trocha nití poskádaná do obrázku trvá třeba 20 i mnohem víc hodin, tak říkaj, že ta ruční práce nejde zaplatit. Ted když jsem se pustila i do papírové krajky budu si nejspíš čas zaznamenávat taky, jsem teprve začátečník a tak mi to trvá zatím, opravdu dost dlouho.

    Odpovìdìt

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *